Cílem našeho dnešního putování je starobylé město Polná v srdci Vysočiny, které vzniklo ve druhé polovině 12. století jako trhová osada. O sto let později se stala velmi významným městem, neboť se nacházela na Uherské stezce – hlavní obchodní komunikaci z Brna do Prahy a majitelé zastávali významné funkce – Záviš byl přísedícím zemského soudu a Wikard brněnským purkrabím. Ještě v polovině 19. století byla s 6500 obyvateli po Jihlavě a Třebíči třetím největším městem Vysočiny. Rozvoj města zbrzdil požár roku 1863 či stavba železnice o osm let později, která Polnou o šest kilometrů minula. Ale přesto to místním nevadí, žije se tu klidně a příjemně.

Projděte se s námi Klementovou stezkou. Nese jméno dlouholetého předsedy Klubu českých turistů v Polné Josefa Klementa, který v roce 2004 zahynul při autonehodě. Stezka byla na jeho počest pojmenována o dva roky později.

Děkanský kostel je jedním z nejmohutnějších u nás

Zvolili jsme autobusovou dopravu z krajského města. Vystupujeme na autobusovém nádraží, odkud popojdeme na parkově upravené Husovo náměstí, které na nás dýchne starosvětskou atmosférou. V jihovýchodním rohu v přízemí radnice objevíme infocentrum. Klára Holasová nás vybaví informačními materiály, abychom se o městě dozvěděli více, a prozradí nám, že v roce 2006 získala Polná titul Historické město roku. V domě čp. 47 bydlela Božena Němcová, jíž se tu počátkem čtyřicátých let 19. století dostala poprvé do rukou česká kniha. V Polné ji také zastihla zpráva o úmrtí babičky Magdalény Novotné. Dům U Rytířů (čp. 49), který zdobí deska s klečícím rytířem v průčelí, dal postavit Viktorin z Kunštátu, majitel panství a syn Jiřího z Poděbrad.  Autorem Oblakového sloupu, jak Polenští nazývají morové sousoší, je Václav Viktor Morávek., žák Jana Brokoffa. Na vlastní náklady jej nechal postavit polenský děkan Petr Florian.

Naše oči však nejvíce přitahuje dominanta náměstí – barokní děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie. Není divu, vždyť trojlodní kostel je jedním z nejmohutnějších u nás – je dlouhý 63 metrů, široký 26 metrů a vysoký 22 metrů! Byl postaven počátkem 18. století podle původních návrhů italského mistra Dominika z Angeli. V roce 1863 však postihl svatostánek požár a tehdy byla podle návrhu Františka Schmoranze znovu postavena věž, která dosahuje výšky 64 metrů. Při naší poslední návštěvě byl kostel oděn do lešení, dnes se skví v novém žlutočerveném kabátě. V interiéru obdivujeme především štukatérské práce florentinských umělců. Naší pozornosti neujde ani hrobka rodu Žejdliců, posledních protihabsburských pánů v Polné, a cínová křtitelnice z roku 1617. Nepřehlédneme ani Sieberovy varhany, největší zachovaný barokní nástroj domácí provenience.

Židé tu žili už od 15. století

Zelená značka nás vede z Husova náměstí na náměstí Karlovo, kde od 17. století stávalo židovské ghetto. Průchodem v rabínském domě se dostaneme na rabínský plácek a stojíme před synagogou, kterou Židé postavili roku 1684, dva roky po vzniku ghetta. Jako svatostánek sloužila do počátku 40. let minulého století., kdy byli polenští Židé deportováni do koncentračních táborů. Zařízení synagogy odvezli nacisté do Prahy, kde plánovali zřídit jakési muzeum vyhynulé rasy, a v synagoze provizorně zřídili sklad zabaveného nábytku. Také po válce synagoga několik desetiletí chátrala a před demolicí ji zachránil roce 1990 Klub za historickou Polnou. Památku můžeme obdivovat jen zvenčí, protože v současné době ji Židovská obec opravuje.

Zelená značka směřuje k budově měšťanského pivovaru, kde v letech 1917-1919 bydlel se svými rodiči spisovatel Bohumil Hrabal. Ten měl k Polné takový citový vztah, že si urnu se svým popelem nechal uložit do bedny s nápisem Pivovar Polná….

Zámek je pokladnicí architektury

Pokračujeme k zámku, kterýbyl vystavěn jako gotický hrad na konci 12. století jako opevněné sídlo na zemské hranici při křižovatce obchodních cest – Haberské a Uherské stezky. Do 16. století ovládali majitelé polenského panství z hradu českomoravské pomezí v centru Vysočiny. Od 13. století se tu vystřídali páni z Polné, z Lipé, z Pirkštejna, z Kunštátu, z Lípy, z Valdštejna, z Hradce, ze Šenfeldu a Dietrichštejnové. Hrad prošel mnoha stavebními úpravami (byl přestavěn renesančně a barokně), několikrát vyhořel (naposledy v roce 1794 a tehdy už nebyl nikdy obnoven v původní velikosti). Pamatuje návštěvu Jiřího z Poděbrad, Vladislava i Ludvíka Jagellonského či Fridricha Falckého.

Krátce se tu zastavil i Rudolf II.

Dnes v zámku sídlí základní umělecká škola a muzeum. V pravém křídle zámku objevíme nejen pokladnu, ale i expozici historických hodin, jejíž základ tvoří dar místního soukromého sběratele Bedřicha Neubauera. Naší pozornosti se těší především dodnes funkční orchestrion . Sbírku doplňuje stroj věžních hodin z polenského kostela z roku 1895.

Můžeme si vybrat z pěti prohlídkových tras a volíme první zámecký okruh. Průvodkyně nás vede do lapidária ve sklepení, kde vidíme kamenné pozůstatky z dob oprav hradu. Více nás však zaujme barokní lékárna U Černého orla, která byla v provozu na Husově náměstí až do roku 1964. Lékárníci veškerá léčiva připravovali v laboratořích sami až do poloviny 19. století. Respekt v nás vzbuzuje obrovská injekční stříkačka i nástroje na trhání zubů. Vidíme tu i šicí stroje z 19. století a ševcovský verpánek.

Na chvíli se přeneseme do doby F. L. Věka, když v přízemí západního křídla objevíme kupecký krám. Není divu, vždyť jeho dodnes funkční vybavení seznamuje s původním prostředím tak věrně, že posloužilo Adolfu Kašparovi jako předloha pro ilustraci kupeckého krámu ve známém Jiráskově románu.

Občas přišla ke slovu rákoska

Kdybychom nenavštívili starou polenskou školu, jako bychom ani nebyli v Polné, a tak se rychle připojíme ke skupině žáků mířící na prohlídku Brožova domu v Poděbradově ulici.

Spatříme školní třídu ze začátku 19. století s tabulí na stupínku a čtyřmi řadami nízkých lavic, ve kterých se v zimě tísnilo několik desítek žáčků. Pevný zasedací pořádek děti neměly, a tak se v zimě většina snažila zaujmout místa u kamen.  Zvládnout tolik drobotiny vyžadovalo hodně pedagogického umu, a tak občas přišla ke slovu rákoska. Tehdejší rodiče na rozdíl od dnešních tělesné tresty tolerovali. „My už jsme na tom líp, tělesné tresty nepoužívají ani rodiče,“ zazní z žákovského davu.

Mladičká průvodkyně nám ukazuje pro srovnání rukopis nejpilnějšího žáka a největšího lajdáka.

„ I ten největší lajdák psal lépe než dnešní žáci,“ komentuje paní učitelka. Kdoví, jestli se za pár desítek let budou děti učit psát rukou, vždyť dnes se už většina textů píše na počítači.

V přírodowně, jak je nazýván kabinet učebních pomůcek, obdivujeme zejména dvouhlavé tele.

Ve vitrinách si prohlížíme vycpaná zvířata a ptáky a zaujme nás žraločí mládě. Naší pozornosti neujdou ani zlaté a stříbrné Sokratovy medaile, kterými byli odměňováni nejlepší žáci.

Příbytek učitele je vybaven nábytkem ve stylu biedermayera a působí velice skromným dojmem, vždyť tehdejší pedagog pobíral jen 130 zlatých ročně.

Jméno Anežčina vraha se už nedovíme

Poobědváme v zámecké restauraci a nasyceni se vydáváme na další pouť. Míříme na vrch Strážný, kde v druhé polovině 14. století vystavěl Jan Ptáček z Pirkštejna kostel svaté Kateřiny, který sloužil jako modlitebna pro obyvatele podhradí. Z původní výstavby se dochoval jen raně gotický portál na západní straně. Začátkem minulého století objevil polenský rodák, malíř Karel Ludvík Klusáček pod omítkami fragmenty středověkých nástěnných fresek z poloviny 16. století, které dal zhotovit tehdejší majitel města Hertvík Žejdlic. V současné době jsou bohužel v zoufalém stavu a Klub za historickou Polnou bojuje za jejich záchranu.

Nemůžeme vynechat cestu k symbolickému hrobu Anežky Hrůzové. Osudného 29. března 1899 se tudy dívka vracela jako každý den z práce, ale domů již nedošla. Přepadl ji násilník, který ji uhodil do hlavy holí a kameny, přiškrtil ji provazy a rozřízl jí hrdlo ostrým nožem. Dívčino tělo ukryl do mlází a zmizel. Kdo byl vrahem, se dnes už patrně nedozvíme. Jisté je, že obviněný a odsouzený Leopold Hilsner to nebyl.

Polná měla bránit Kleštěr

Přicházíme na břeh rybníka Peklo, který založil Viktorin z Kunštátu. Ten v polovině 15. století vyženil Polnou věnem, zvelebil ji a udělil jí privilegia na úrovni královského města Jihlavy jen s výjimkou řemesel, která zůstala v pravomoci vrchnosti. I když byla Polná poddanským městem, využívala práv královského města. Děti neodolají prolézačkám a horolezecké stěně v blízkosti břehu, a tak si všichni procházku náležitě užijeme a už míříme do nejstarší historie Polné – jdeme ke Kleštěru. Název pochází z německého slova Klosteur (zárožné) a nazývá se tak hluboký úvoz na trase bývalé Haberské stezky, kterým obchodníci hnali dobytek na prodej. Úzký průchod – výtes ve skále – sloužil jako středověká mýtná brána pro počítání dobytka a vybírání cla. Osada Polná byla pravděpodobně založena za účelem obrany této stezky.

Archeologové tu našli byzantský kamenný křížek, který byl umístěn na hrob rodiny majitele pozemku. Bohužel ho nějaký vandal odcizil…

A nakonec na židovský hřbitov

Úbočím nad říčkou Šlapankou se dostaneme až k židovskému hřbitovu ze 16. století. Právě tady žila od 15. století židovská komunita, než si o dvě stě let později vystavěla ghetto na dnešním Karlově náměstí. Procházíme hřbitovem a potkáváme barokní, klasicistní i novodobé náhrobky. O hřbitov se již dvacet pět let starají dobrovolníci z Polné, Jihlavy, ale i odjinud. Neváháme vyjít na vrch Kalvárii a naši námahu nám odmění nádherné výhledy na město.

Po kratičkém sestupu přicházíme na Sezimovo náměstí. Tady si nemůžeme nevšimnout špitálu, který založil v polovině 15. století Jan Sezima z Rochova s manželkou Kateřinou z Močovic. Jako kaple pro chovance špitálu sloužil sousední gotický kostel svaté Anny. Zajímavý je i renesanční Stuartovský dům v sousedství. Městu ho darovala v roce 1903 majitelka Marie Stuartová a dnes v něm sídlí Husova knihovna.

Čerstvě zrekonstruovanými mřížovými vraty vstoupíme do současnosti. Usedneme na lavičku na Sezimově náměstí a vychutnáváme si nádhernou starosvětskou atmosféru. Jeden z místních nás zve na Mrkvancovou pouť, která se tu slaví vždy druhou zářijovou neděli už od poloviny 17. století.

Pojmem hilsneriáda označujeme procesy s Židem Leopoldem Hilsnerem, obviněným z vraždy švadleny Anežky Hrůzové (*16. 4. 1879). Osudného 29. března 1899 se dívka vracela jako každý den z práce z Polné domů do Věžničky. Její mrtvé tělo nalezly školní děti 1. dubna v lese Březině. Příčinou smrti bylo vykrvácení, ale nebyly shledány známky znásilnění, neboť dívka neměla protrženou panenskou blánu. Protože Velikonoce toho roku připadaly na konec židovského svátku pesach, vznikla domněnka, že šlo o rituální vraždu.

Na základě nepřímých svědectví byl z vraždy obviněn nepříliš inteligentní mladík Leopold Hilsner (*10. 8. 1875), živící se jako tulák a žebrák. Proces proběhl 16. září 1899 u soudu v Kutné Hoře za obrovského zájmu médií a veřejnosti.

Na základě nepřímých důkazů byl Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě k trestu smrti. Sám se ve vazební věznici k vraždě přiznal a označil dva své spolupachatele, ale později své přiznání odvolal. Účast dalších osob při vraždě nebyla nikdy před soudem prokázána.

Na Hilsnerovu obhajobu se jako jeden z mála postavil profesor pražské univerzity Tomáš G. Masaryk, který označil rituální vraždu za pověru a pozadí procesu označil za antisemitské, za což si vysloužil nenávist veřejnosti i velké části svých studentů.

V novém procesu u Krajského soudu v Písku v říjnu 1900 byl Hilsner obžalován navíc ze spoluúčasti na vraždě jiné ženy, Marie Klímové, která zahynula před dvěma lety. 14. listopadu 1900 byl na základě nepřímých svědectví odsouzen za spoluúčast v obou vraždách k trestu smrti na šibenici.

Císař František Josef I. v červnu 1901 prominul trest císařskou milostí. Nejvyšší kasační dvůr odsoudil Hilsnera na doživotí. 24. března 1918 byl Hilsner propuštěn na základě milosti udělené Karlem I., ale rehabilitován nikdy nebyl. Na svobodě žil ve Velkém Meziříčí, v Praze a ve Vídni, kde se živil jako podomní obchodník pod jménem Heller. Zemře l roku 1926 v Rotschildově nemocnici ve Vídni na rakovinu tlustého střeva.

INFO NA CESTU

Doprava

Vlakem: železniční stanice v Polné je v současné době nefunkční, nejbližší stanice je v Dobroníně, odkud se můžeme do Polné dostat pěšky (5 km)

Autobusem: přímá autobusová spojení z Havlíčkova Brodu, Jihlavy, Přibyslavi a Žďáru nad Sázavou

Autem: po dálnici D1, u Stříteže odbočíme do Polné

Ubytování a stravování

Zámek 485, tel. 567 212 33

Ubytování Pod Kostelem, tel. 731 661 958

Zámecká restaurace, tel. 567 222 596